Rubrika: Literární tvorba

Emma - 4. díl

2. 6. 2015 Strčila jsem ruku do košíku s maturitními otázkami. Vždycky jsem se rozhodovala pomalu. I teď. Pak jsem sáhla na nějaký papírek, připadal mi sympatický. Než jsem se podívala, jaká otázka tam je napsaná, podívala jsem se na profesory. Všichni se mračili, opravdu dlouho mi to trvalo. Na čele jsem ucítila kapky studeného potu. Byla jsem opravdu nervózní.

Jak to bylo s ježibabou doopravdy?

20. 5. 2015 „Já jsem nic neudělala!!!“ Obhajuje se ježibaba. Celé to bylo takhle:

Byla jsem ve své chaloupce a hledala nějakou tu flaštičku. Zrovna, když jsem našla slivovičku, tak jsem slyšela divný zvuk na střeše. Vykoukla jsem, už jsem ale měla něco popito…
Byly tam děti.

“Co tu děláte?!“ zeptala jsem se jich. A ta malá vyhublá holka mi řekla, že chytá WIFI!

Dům - 2. díl

15. 5. 2015 Už jsou to dva měsíce, co se Lucka přistěhovala do toho příšerného domu. Do domu, kde jsou všechny stěny pokryté prachem a už nejde rozpoznat barva omítky, která stejně postupně padá na zem. Ve skříních jsou moli a všechno tady je nejmíň sto let staré. Jak to mohli její rodiče vůbec koupit?!

Když šla Lucka do školy, přemýšlela, co s tím, že se bojí jít na půdu a má strach z celého domu. Ve škole seděla s Monikou, která o tom jako jediná ví. A chce Lucce pomoct.

Emma - 3. díl

20. 4. 2015 Jak už jsem říkala, dne 28. 7. 2008 se stalo něco zvláštního. Jako každý den, tak i tento, jsem zkoušela, už bez naděje volat Emmě, zda vezme telefon. Zkoušela jsem to hned ráno, nevzala ho. O půl jedné jsem to zkusila znovu, zase bez úspěchu. Naposled jsem to zkusila v osm hodin večer, pořád to zvonilo a nikdo to nebral. Když jsem si už řekla, že to nemá cenu a že to vypnu, z telefonu se ozvalo zaharašení a někdo to zvednul.

Dům - 1. díl

10. 4. 2015 Před pár lety se Lucka přestěhovala do jednoho menšího města, do docela obyčejného rodinného domu. Alespoň tak vypadal.

Byla celkem ráda, v předchozí škole ji nikdo neměl moc rád. Tady byli lidi příjemnější. Každý se s ní normálně bavil, ale nedalo se říct, že by měla nějakou ultra-mega-kamarádku. Je jedináček a jejich nový dům je moc velký, starý a trochu strašidelný. I s rodiči je tam dost prázdno.

Jak pěstovat blázny - 3. díl - KONEC

2. 4. 2015 O 10 let později…
Už je to dost dávno, kdy těch pár magorů uteklo z blázince. Měli štěstí, nikdo si toho nevšiml. Možná…

„Co je,“ zeptal jsem se Pepy, protože vypadal, jako kdyby přemýšlel. Ale on přece nikdy nepřemýšlí?!

„Nic, jenom přemýšlím,“ on vážně přemýšlí, to mě podržte! „Přemýšlím, jestli jsme po tom útěku neměli udělat něco dobrýho, co by někomu pomohlo nebo tak,“ řekl.

Emma – 2. díl

21. 3. 2015 No… tohle vypadá dobře, v příštích měsících tě budou čekat dobré zprávy. A v budoucích rocích špatné zprávy.

„No… tak já už asi půjdu,“ oznámila jsem Emmě. Ty hnědé zdi na mě působily velmi depresivně.

„Už? Hm, jak chceš,“ v Emminých očích šlo vidět, že je z toho trošku smutná.

Šly jsme dolů po vrzavých schodech. Emmina maminka vlezla do chodby.

„Na shledanou. Ahoj Emmo.“ Už jsem byla málem venku, ale maminka Emmy mě chytla za rameno a řekla mi:

Jaro

19. 3. 2015 Na jaře kvetou kytičky,
po vodě pouštíme lodičky.
Děti běží na louku
k zelenému palouku.