Jak vidím Nezamyslice já?

Na naši nezamyslickou základní školu chodím už od 1. třídy.

Nezamyslice jako obec se mi líbí, hlavně místní hřiště a koupaliště. Na hřišti jsem s některými mými spolužáky trávila o prázdninách celkem dost času. I na koupališti jsem o prázdninách párkrát byla.



Oproti mé rodné vesnici, tedy Dřevnovicím, mají Nezamyslice větší fotbalové hřiště, dále kostel – my tu máme jen kapličku - a pak tu mají školu, která v Dřevnovicích není, je tam jen školka. Nesmím zapomenout ani na vlakové nádraží, kterým se Nazamyslice pyšní.



A protože jsou Nezamyslice městys, je zde daleko více obchodů než v Dřevnovicích (v Dřevnovicích máme jen jeden obchod). Nachází se zde i zdravotnické středisko a pěkně zařízený hřbitov, kde jsou pochovaní předkové naší rodiny.

Snad jediné, co v Nezamyslicích nenalezneme, ale v Dřevnovicích ano, je mlýn, který však v Nezamyslicích také kdysi býval. Dřevnovský mlýn stojí tam, kde v minulosti bývaly lázně.
Také se mi líbí kostel, který v noci vypadá strašidelně a tajemně.

V Nezamyslicích je i Ústav sociální péče, který byl v minulosti klášterem. Pod ním vedou dodnes zachovalé podzemní chodby, které ale nejsou přístupné veřejnosti.

I přes to, že je tahle obec městysem, poskytuje obyvatelům klidný venkovský způsob života. Tudíž musí většina obyvatel dojíždět za prací do měst.

Nezamyslice mi připadají díky záhadným podzemním chodbám a tajemnému kostelu trošku strašidelné, a proto se mi líbí.