Stavíme sněhuláka

Když děti venku vidí bílý sníh,
hned jdou jezdit na saních.
Přijdou večer domů,
maminka jim vaří čajík k tomu.

Ráno časně vstali a oblékli se teple,
aby mohli být venku déle.
Kouleli se dlouho,
modřin měli mnoho.

Pak stavěli sněhuláka.
A říkají si: „ Pane Bože, to je krása“.
Sněhulák stál dlouho,
než na něj zasvítilo slunko.
Když to děti zpozorovaly,
nad jeho hrobečkem se rozplakaly.

Ale potom jeden chlapec říká:
„Neplačte děti, no a co,
příští rok postavíme dalšího“.